Tak jako již téměř tradičně vyrážíme v druhé půli srpna na Slovensko.  A v předtuše toho, že nás veze noční Košičan již takto časově a lehátkově výhodně naposled, máme před sebou novou metu. Měníme Fatru za Oravu.  Ale neměníme předsevzetí, že to bude pohoda.

                                 

 

Pak tedy v noci ze čtvrtka na pátek zabíráme lehátka ve vlaku a po jednom pivku uléháme v předtuše velkých výkonů, ostatně jak jinak, když cestu plánuje Ježour.

Trasa zní: pátek - Zázrivá  ( do ní busem zo Žiliny) – Oravský Podzámok – penzion Reduta,        sobota – Oravský hrad, Oravská nádrž – Ústie v Trstenej – penzion Ústie

V pátek ráno posilněni kafem na zastávce autobusu v Žilině vyrážíme za krásného počasí ze Zázrivej nahoru. Prostě nahoru, po červené. Moc prima se nám jde, povídáme, máme dobrou náladu. Až do chvíle kdy se ne a ne strefit na odbočku zase dolu…

Když ono po cyklistické stezce je to jinak než po turistické, a tak nás zacházka cca 8km sice rozhodí, ale ještě úplně nezničí. Při cestě zpět k té pravé ale nacházíme hříbky, taky pravé, abychom je pak ponechali kuchaři na chatě na Kubínskej holi, pod Minčolem (1396), který ještě v plné síle zdoláváme. 

K večeru a s přibývajícím smrákáním nám začíná být smutněji, zvlášť když je Oravský Podzámok i s hradem ještě hodně daleko. My holky vymýšlíme různé slovní hříčky, dojde i na básničky z dětství a ty nejdelší nám krátí cestu do ještě vzdáleného cíle.

Napadají mě různé povídačky jako třeba : „Jednou domov opustili kozel, kohout, kočička, šli celý den nespatřili cestou ani človíčka, pořád stejnou notují, na cestu si stěžují….“

Když vidím konečně Oravský hrad, chce se mi zpívat „Z Oravského zámku chlapci pozerajú…“ ale už nevydám ani hlásku, jsem děsně utahaná, tak snad jen taháme z kapes zbytky zásob čokolády, nebo je to placatice?

No konečně, už téměř s úplnou tmou vcházíme do penzionu v Podzámku, těšíme se na zaslouženou slíbenou grilovačku, kde mají být i Martinovi známí Pavel s místní Míšou.

Panebože, ta hospoda je na druhém konci Podzámku, takže zase aspoň další 2km, a pak ještě zpět, uf.  Jenže po borovičce a ne jedné se jde i zpět vlastně docela dobře.

Celkové resumé pátečního výletu 37,1km.

Druhý den máme vyloženě odpočinkový a jako odměnu za útrapy dne předešlého dostáváme prohlídku hradu s vlastním mile fundovaným průvodcem. Oravský hrad má neuvěřitelně schodů, mimořádné převýšení a ještě zprovozněnou půdu coby expozici. Té dosahujeme fakt jen s velkým sebezapřením a stále těkáme pohledem po nějakém místečku na sezení.

                          

 

Odpoledne kolem čtvrté se vydáváme na do Ústie nad priehradou, takže nás čeká jen nějakých slabých 11km. Ale jakých?? V polomech, již zas za soumraku a s připravenými čelovkami, já s rolničkou a sprejem na medvěda v kapse, doklopýtáváme na silnici u přehrady.

Tentokrát nocujeme v penzionu v Trstenej, kde je v plném proudu svatba, velká jako řemen, zní Michal David, tedy si v odlehlejším altánu dáváme menší večeři s našimi slovenskými  kamarády a řešíme záludnosti obou našich blízkých jazyků, tedy gramaticky.

Ten třetí den s plnou polní za ranního kuropění dobíháme, ano dobíháme z Trstenej do  Tvrdošína na vlak za jednu hodinku (6,1km). A pak se již volným krokem procházíme Žilinou, dáváme tradiční halušky v tradiční restauraci na náměstí a celkem si tak říkáme, že to s námi ještě docela ujde.

Tedy dle oficiálně vyhlášených výsledků jsme celkem ušli 51,3 km, a to vlastně docela jde?

M11